Čtyřletou Marušku si adoptivní rodiče z Prahy odvezli z krčského dětského centra v říjnu 2004. Tehdy jí bylo osm měsíců.

Od té doby už se dívka se zrakovou vadou stala nedílnou součástí rodiny.

Měla štěstí. Pražští adoptivní rodiče jsou totiž podle odborníků obecně velmi vybíraví. Děti se zdravotním postižením nebo romské děti nechtějí.

Přestože počet žadatelů o adopci rok od roku stoupá a letos už jich má odbor sociální péče a zdravotnictví pražského magistrátu sedmdesát, pouhé třetině žadatelů by nevadilo přijmout za své třeba dítě Asiatů nebo malého černouška.

Čeká se i dva roky

"Nejsložitější je to s romskými dětmi. Část rodičů slyší ještě na poloromský původ. Možná by rodiče ovlivnilo to, kdyby dítě viděli," potvrdila šéfka Dětského centra v Krči Jaroslava Lukešová. Zájem je převážně o děti s dobrou sociální a zdravotní anamnézou do jednoho roku. Osmdesát procent žadatelů si přeje převzít dítě co nejmladší.

Úřady sice nepostupují tak, že by hledaly pro rodiče konkrétní dítě podle jejich představ, ale opačně – tedy, že ke konkrétnímu dítěti určenému pro adopci se hledá vhodná rodina. Rodiče jsou ovšem nakonec těmi, kdo mají při adopci poslední slovo. Pokud jim dítě nevyhovuje, nemusejí ho adoptovat.

Ti náročnější proto na adopci mohou čekat i dva roky. Jen výjimečně se ovšem stane, že z adopce nakonec sejde.

Vrácených dětí je málo

"Za pětadvacet let se k nám dítě vrátilo pouze třikrát. Před rokem 1996 jsem se setkala s Pražany, kteří si u nás vyzvedli miminko a za dva dny mi volal muž, že jeho partnerka péči nezvládá. Když jsem jí nabídla, aby přišla, že ji to naučíme, podala mi dítě se slovy: ,Víte, při pocitu, že se starám o cizí dítě, se mi chce zvracet.´A rozplakala se. Teprve tehdy jí to došlo," dodala Lukešová.

Podruhé se do vrácení vložila širší rodina a žena přišla dítě odevzdat na nátlak tchyně. Ve třetím případě dostala ratolest žena, která měla částečné problémy s alkoholem a skončila v nemocnici.

Rekordní zájem

"Každý rok přijmeme v průměru kolem 120 nových žádostí o náhradní rodinnou péči, převážně adopci. Letos zatím máme zaregistrovaných rekordních 70 nových žádostí o adopci, a to ještě není ani pololetí," popsala situaci Miroslava Hessová z odboru sociální péče a zdravotnictví magistrátu.

Loni magistrát přijal 134 nových žádostí o adopci, 16 z nich bylo od samožadatelek, tedy ne od manželských párů, 12 ze 134 žádalo o pěstounskou péči. V současné době má odbor v evidenci 133 žadatelů, mezi nimiž převažují manželské páry. Dalších 100 žadatelů čeká na závěrečné posouzení a přípravu.

V prvním čtvrtletí letošního roku bylo z Dětského centra Krč adoptováno 20 dětí, pět opustilo centrum kvůli pěstounské péči.

Pokud se v Praze rodiče rozhodnou pro adopci, musejí se obrátit na úřad městské části, v níž mají trvalé bydliště. Na sociálních odborech je vždy oddělení, které se zabývá péčí o dítě. Právě zde rodiče vyplňují první doklad k adopci.

Přípravný kurz

"Zařazení žadatelů do evidence vhodných osvojitelů předchází přípravný kurz, ve kterém jsou žadatelé ve třech blocích seznámeni se základními informacemi o sociálněprávních aspektech adopce nebo osvojení a o zdravotních rizicích a souboru údajů o prodělaných nemocech dětí," popsala Hessová.

Poté žadatelé podstoupí psychologická a zdravotní vyšetření. Následuje rozhodnutí o zařazení do evidence vhodných osvojitelů nebo pěstounů a závěrečný pohovor, při kterém se rodiče vyjádří, jaké dítě jsou ochotni přijmout.

"Obecně se dá říci, že se u žadatelů zkoumá jejich sociální, psychická a zdravotní připravenost. Mělo by jít o stabilní harmonické páry, u kterých je prognóza připravenosti a schopnosti dlouhodobě poskytnout dítěti bezpečný a harmonický vývoj," doplnila Hessová.

Čeká se i měsíce

Pokud jsou rodiče do evidence zařazeni a najde se vhodné dítě, sejde se kvůli zprostředkování kontaktu mezi novou rodinou a dítětem na magistrátu poradní sbor. Rodiče se o možnosti vyzvednutí dítěte dozvědí z telefonátu. Čekání na ně ale může trvat měsíce.

"Děti se uvolňují k adopcím postupně, většinou o jejich uvolnění dlouho dopředu nevíme," sdělila Hessová.

Děti k adopci v Praze pocházejí většinou z Dětského centra Krč nebo z Klokánků. K pražským rodičům se ale dostávají také děti z jiných kojeneckých ústavů nebo dětských domovů, například z Kolína, Kladna nebo Aše.

Důležité pojmy

Počty dětí

Zdroj: Dětské centrum Krč

HANA VÁLKOVÁ, LUCIE BOHÁČOVÁ

Adoptovaná Maruška se stala chybějícím dílkem rodiny

Čtyřletou Marušku si adoptivní rodiče z Prahy odvezli z krčského dětského centra v říjnu 2004. Tehdy jí bylo osm měsíců. Její rodiče se shodují, že Maruška obohatila život celé rodině.

Manželé si ji osvojili v době, kdy sami měli dvě vlastní děvčata. "Důvody k adopci byly tři. Prvním bylo to, že já sama jsem adoptovaná. Druhým důvodem bylo, že jsem přišla v šestém měsíci o nenarozené dítě. Za adopcí stál i pořad v televizi, v němž o Vánocích představovali děti, které hledají domov," popsala žena.

O dítěti měli jasno – chtěli holčičku, která může mít zrakovou vadu. S postižením by se rodina dokázala vyrovnat, protože budoucí otec Marušky je od raného dětství nevidomý. Dítě do jejich rodiny nakonec přišlo dříve než čekali a telefonát z kojeneckého ústavu je zaskočil.

Rodina je podpořila

"Další den jsme měli zrovna letět na služební cestu, takže pro Marušku jsme si nemohli přijít hned. Vraceli jsme se za čtyři dny a během chvíle jsme měli pro miminko sehnanou celou výbavu," dodali rodiče. Se sháněním oblečení, kočárku a další výbavy pomohli zčásti také známí a rodina, kteří bezvýhradně adopci podpořili.

"Když se tatínek dozvěděl o tom, že budeme adoptovat holčičku, rozplakal se. Vzpomněl si na to, jak si mě s maminkou v roce 1967 odnášeli z kojeneckého ústavu v Krči," popsala žena s tím, že při adopci se setkala s jednou negativní reakcí. "Rodič ze školky, kam chodí mé dcery, se mě ptal, zda nemám strach, že mě dítě později zabije. Řekla jsem, že se to může stát i u vlastního dítěte."

Holčička zapadla rychle

Na nového sourozence si celá rodina zvykla rychle. "Čekala jsem, že dcery budou miminko nejprve okukovat, ale ony je hned začaly chovat," dodala žena.

Podle vyprávění obou rodičů je Maruška usměvavé dítě s veselou povahou, které dokáže potěšit a zahnat všechny chmury. Maruška, kterou rodiče s osvojením seznamují postupně prostřednictvím pohádky, ženě také pomohla vyrovnat se s vlastní adopcí a ztrátou nenarozeného dítěte.

"Nebrali jsme si ji, aby nám ostatní říkali, že jsme hodní. Chtěli jsme ji, aby doplnila naši rodinu, v níž jeden dílek chyběl," dodala žena.

(převzato ze stránek www.fod.cz)