Podrobné informace najdete např. na www.adopce.com , www.rodina.cz, příp. www.nahradnirodina.cz
Já to popíšu jen ve stručnosti.
První bod je návštěva okresního úřadu, vyplnění dotazníků (potvrzení zaměstnavatelů o příjmu – nemusíte být zrovna milionáři, pokud jste ale oba na podpoře, nebude to lehké, oddací list, pokud jste manželé, pokud ne, může si podat žádost jen jeden jako samožadatel s tím, že se posuzuje samozřejmě i jeho partner, výpis z trestního rejstříku – vyžádá si většinou sám kraj, potvrzení od doktora o zdravotní způsobilosti a další doklady, co si vyžádá soc. pracovnice (např. dotazník představ o dítěti, životopis...) Za několik dnů až týdnů poté následuje návštěva soc. pracovnice u vás doma, když se jí líbíte, pošle vaše papíry dál na kraj, po pár měsících jste pozváni na přípravu žadatelů (každý kraj to má jinak – bývá to pár dní, např. 1-2 víkendy a pár večerů), psychologické vyšetření, posouzení odbornou lékařkou a pak schválení nebo neschválení, jestli jste vhodní. Celé to trvá zhruba rok (v závislosti na krajích a pokud mají dost personálu, který to stíhá, v opačném případě se celé martyrium protahuje). A pak už se jen čeká na telefon, že pro vás mají konkrétní dítě, následně se o něm dozvíte všechny dostupné informace, dostanete fotku, jdete se na něj podívat a pokud ho chcete, během několika dní nebo týdnů ho můžete mít doma. Pak je dítě u vás v tzv. předadopční péči, tři měsíce "na zkoušku" a pokud si na sebe zvyknete a vše je v pořádku, proběhne soud a dítě je už opravdu vaše.
Dříve to bylo tak, že rozdíl mezi rodiči a dítětem by neměl být víc, než 35 let, teď se ta hranice posunula cca na 40 let, po čtyřiceti už většinou úplně malinkaté miminko nedostanete, ale batole klidně. V padesáti už je lepší žádat rovnou o školáka nebo o pěstounskou péči. V krajích, kde je čekací doba třeba 5 let se tedy nevyplatí s žádostí příliš čekat.
Žádost je možné kdykoliv v průběhu jejího vyřizování pozastavit nebo úplně zrušit
Hlavně u malých dětí se vždycky vybírá rodina pro dítě a ne dítě pro rodinu – to znamená, že sociální pracovníci, ředitelé dětských domovů a kojeneckých ústavů, psychologové a další, kteří znají konkrétní dítě, se pro něj snaží nalézt vhodnou rodinu, takovou, která se podle nich k dítěti nejvíc hodí, jak typově, tak povahově.
