Motivace pro přijetí opuštěných dětí bývá více druhů. U bezdětných párů je to zkrátka touha mít dítě, u ostatních většinou touha někomu pomoci nebo různé další kombinace a důvody. 
Důležité a hodně těžké je dokázat si rozhodnout, na co ještě mám, co si myslím, že jsem ještě schopen zvládnout a co už ne. Nepřecenit ani nepodcenit své síly a připravit se na to, že stejně nebude úplně všechno podle mých představ. Dítě přijímá za vlastního rodiče toho, kdo se o něj stará a prý většina náhradních rodičů po čase dítě přijme také úplně za své. Pokud to tak není, je asi někde chyba. Naši partneři, manželé a manželky přece také tvoří naši "vlastní rodinu" a přitom nejsou naší krve.